Skupina CSG svůj záměr deklarovala veřejně v červenci. Dokument je veřejně dostupný v insolvenčním rejstříku. CSG v něm jasně a poměrně detailně informuje o zájmu a záměru získat vagónku nejprve do podnájmu, poté do vlastnictví. S tím, že chce podnik dále rozvíjet, protože vnímá a plně respektuje veřejný zájem na zachování významného zaměstnavatele v okrese Louny.

„CSG tímto oznamuje svůj zájem podílet se na dalším fungování a rozvoji společnosti HMS/Legios, neboť se domníváme, že i přes současné problémy se jedná o společnost nejen s dlouhou historií, ale i velkým potenciálem do budoucnosti,“ stojí mimo jiné v prohlášení skupiny z července letošního roku.

S odkrytými kartami hraje CSG již několik měsíců proto, že se do veřejného prostoru vyrojily spekulace, že skutečným záměrem po ovládnutí Legiosu je podnik získat a následně uzavřít. Motivem má být snaha skupiny zničit konkurenta Tatravagónce Poprad, již vlastní obchodní partner CSG v oblasti železničního průmyslu, skupina Optifin Invest.

Tyto ničím nepodložené spekulace byly a jsou živeny především předsedou Základní organizace Odborového sdružení železničářů LEGIOS, panem Pavlem Štillerem. Když poté zaměstnanci vagónky napsali dopis přímo majiteli skupiny CSG Jaroslavu Strnadovi, reakcí bylo právě zmíněné vyjádření zájmu o podnik. Zájem, za nímž stojí jasná vize budoucího rozvoje fabriky.

Dá se CSG věřit, že své sliby myslí vážně? Pro váhající se stačí podívat do nedávné historie skupiny, jejímž ústředním sloganem je „Tradice je budoucnost“. Jaroslav Strnad je spolumajitelem automobilky Tatra Trucks. Když ji v roce 2013 spolu s Reném Materou získal, byla již v exekuci a prakticky nevyráběla. Loni automobilka poprvé od roku 2008 překonala hranici 1000 vyrobených automobilů a zisk jí stoupl téměř na půl miliardy.

Dalším takovým podnikem jsou třeba letecké opravny JOB AIR Technic, které se díky majetkovému vstupu CSG brzy postavily na nohy. Třetím příkladem je slovenská firma ZTS Metalurg z Dubnice nad Váhom. Ještě před rokem po opuštěné výrobní hale pobíhaly toulavé kočky, dnes se v podniku například instaluje náročná technologie pro elektrostruskové přetavení, mimochodem i pro železniční výrobu.

Opravdu by si skupina CSG, která si svými činy buduje pověst zachránce tradičních českých podniků, kazila dobré jméno účelovou likvidací tradiční lounské vagónky, jejíž historie sahá až do 19. století? Tomu lze skutečně jen velmi těžko uvěřit.

Neuvěřili ani zaměstnanci Legiosu, kteří adresovali insolvenčnímu soudu dopis, opět veřejně dostupný v insolvenčním rejstříku, v němž mimo jiné uvádějí: „Pokud je skutečně pravda, že o provoz v Lounech má zájem pan Jaroslav Strnad, nebo kdokoliv jiný, kdo má s naším podnikem a s českým strojírenstvím dobré úmysly, chtěli bychom vyjádřit podporu tomuto řešení.“

K argumentu, že se CSG snaží lounskou vagónku získat, aby ubyla konkurence Tatravagónce Poprad, lze uvést snad jediné. Ano, tyto věci se v České republice v minulosti děly. Ale rozhodně nešlo o pravidlo. Například pro koncern Volkswagen by bylo na počátku devadesátých let minulého století podle této argumentace jediným správným řešením automobilku Škoda koupit a následně zavřít. Jenže to neudělal a Škoda je dnes prosperující a nejrychleji rostoucí částí koncernu VW. Vždy záleží na skutečných pohnutkách a ty se dají nejlépe posoudit podle minulých činů.

Skupina CSG je v železniční dopravě silná, spolu se skupinou Optifin Invest vlastní významného výrobce vlakových brzd DAKO-CZ, na železniční výrobě se profiluje již zmíněná společnost ZTS Metalurg, uvažuje o majetkovém vstupu do rovněž zmíněné Tatravagónky Poprad. Pak by mohly obě vagónky spolupracovat, ne si konkurovat. Při současné konjunktuře na železnici je na trhu prostor pro obě: podobně jako pro Škodu a Volkswagen, nebo jako pro Tatru a Avii v rámci skupiny CSG.

Sdílet: Facebook